Kouzelná Freya (19) - Konference (aneb školní krimi)

8. října 2016 v 19:14 | The Sims Ever - Chells |  Kouzelná Freya



Monique: Freyo, budíček. Prober se, nebo přijdeme pozdě!
Bylo úterní ráno, tří týdny po našem nástupu do školy. Dnes se měla konat konference ohledně inovace výuky některých odborných předmětů. Do školy jsme se měli dostavit normálně na osm ve společenském oblečení. Výuka neprobíhala.

Za těch prvních pár týdnů se udála spousta věcí, třeba to, že jsem potakala Tessii, která byla přijata na základě talentu v oblasti míchání lektvarů. Taky jsem začala opět chodit na balet, a zjistila jsem, že kousek od školy se nachází zimní stadion, takže krasobruslení taky nebude žádný problém. A minulý týden odstartovaly taneční.
Oblekla jsem se do společenského oblečení a seběhla dolů.

Monique už tam cosi vymýšlela v kuchyni, a jak mě uviděla, hned mě začala pohánět.
Monique: Musíme tam být už na půl osou, jinak nás zástupična sežere za živa.
Freya: Mon, nestresuj, stíháme úplně v pohodě.

V 7:20 jsme vyrazily z domu a o pět minut později jsme už procházely vchodovými dveřmi školy. V šatně jsme se přezuly a vrátily se zpět do přízemí k automatům, kde stála Tessie a další spolužačky.

Během několika minut se k nám připojila Tessiina třídní.
Tess. tříd.: Sluší vám to holky, jsem ráda, že jste se nezapomněly společensky obléct, to je dobře.
Z myšlenky ji vytrhla paní učitelka Aňa Podgorská, která učila práci s kouzelnými vynálezy, ale taky ekonomiku a počítače.
Podgorská: Prosím tě, nevíš, kde je Adamsová? Má přinést mikrofony a už tu měla dávno být. Vůbec mi nebere mobil, co když to nestihne do osmi, to bude průšvih.
Tess. tříd.: No to teda nevím, hele víš co, pojď ke mně do kabinetu a ještě jí zkus zavolat. Holky, vy už běžte do auly.

Pomalu jsme vyrazily směrem do auly. Blížily jsme se ke dveřím do šatny, když zpoza rohu vyběhla Adamsová. Usmívala se, ale znatelně kulhala na levou nohu.
Monique: No už je tady.
Freya: Podgorská tu panikaří a Adamsová nejspíš ani nemohla vylézt z postele.
Rozesmály jsme se.

V aule už se všechno chystalo - promítací plátno a projektor, mikrofony, debatní stolek, místa pro hosty a pány radní.
Sedly jsme si do zadní části a ještě chvíli si povídaly.

Konference začala na minutu přesně, učitelé vysvětlovali, jak to teď bude na některých hodinách vypadat a probíhat.
Ještě neuběhla ani první hodina a do auly strčil hlavu muž v uniformě a vyžádal si zástupkyni a ředitelku. Nikdo tomu moc nevěnoval pozornost, a kdosi se vzadu smál, že ředitelce určitě odtáhli auto.

O přestávce jsem vyrazila do šatny, měla jsem žízeň a ve skříňce jsem měla lahev s vodou. Když jsem se vracela zpátky, zaslechla jsem rozhovor ředitelky s nějakým mužem. Šlo to z jídelny. Stála jsem za rohem, kde je boční schodiště a poslouchala.
Muž: Takže se ztratil kouzelný přívěšek.
Ředitelka: Ano, ale pochopte, pokud se ta věc dostane do špatných rukou, může být nebezpečná.
Muž: Nebojte se, paní ředitelko, najdeme ho a chytíme toho zloděje, už mám tip.

Jejich kroky se začaly přibližovat a já jsem vyběhla po schodech nahoru a zamířila zpět do auly. Přisedla jsem si k Monique a Tessii, nic jsem jim neříkala, jen jsem nad tím přemýšlela.1

Asi za půl hodiny se otevřely dveře, dovnitř vběhla zástupkyně a vytáhla na chodbu Adamsovou.
Pomalu jsem se zvedla a prošla uličkou až na kraj, kde jsem se jedné z učitelek omluvila, že musím na záchod.
Vyšla jsem na chodbu, kroky zástupkyně a Adamsové se rychle vzdalovaly.

Nahlédla jsem za roh a čekala, až ty dvě zmizí za dalším ohybem chodby. Potom jsem potichu přeběhla až skoro k ředitelně a schovaná za rohem, poslouchala.
Muž: Takže vy tvrdíte, že jste byla včera v noci sama doma a spala jste.
Adamsová: Samozřejmě.
Muž: A jak mi vysvětlíte, že jsme tu našli váš prstýnek, vlasy zachycené v pantu u dveří a vaše otisky prstů na kličkách od oken v jídelně. Přepokládám, že kousek textilu, zachycený o kraj parapetu bude z vašeho oblečení.
Adamsová: Ale já jsem tu nebyla, byla jsem doma.
Muž: Máme povolení k domovní prohlídce, uvidí se, kde jste byla.

Stála jsem za rohem, přilepená ke stěně a poslouchala řadu obvinění, která se na Adamsovou valila.
Nakonec ji odvezli na stanici.

O přestávce jsem to řekla holkám, zíraly na mě jak péro z gauče a odmítaly mi uvěřit.
Tak jsme nakonec zašly do jídelny, kde bylo rozbité okno a blátivé šlápoty.
Tessie: Dobře, ale že by to byla Adamsová? To se mi teda moc nezdá.
Freya: Mně taky ne, ale všechno tomu nasvědčuje. A už ji sebrali policajti.
Tessie: Tak si to můžeme proklepnout samy.
Freya: Jak to chceš udělat?
Tessie: Třeba znám šéfa policie.

O půl hodiny později už jsme seděly v kanceláři hlavního vyšetřovatele okrsku. Jak jsem se dozvěděla, byl to Tessiin strýc, jistý pan Selt.
Selt: Takže vy se chcete pustit do vyšetřování, a to úplně samy, bez mojí pomoci a bez odborného výcviku?
Tessie: Jo.
Selt: To ani náhodou.
Tessie: Ale no tak strejdo, jenom to chceme zkusit, třeba přijdeme na něco novýho. A když ne, tak jsi stejně říkal, že je ten případ jasný, ne?

Selt: Podívejte se, holky, já už viníka mám. Dám vám dva týdny, a pokud přinesete něco zlomovýho, uvidíme co s tím. Pokud ne, bude jasné, že to udělala Adamsová, už teď je to jasné.
Tessie: Díky strejdo.
Selt: To jenom, abyste neřekly, že vám nedopřeju, ani trochu dobrodružství.

Pozvala jsem Tessii k nám. Všechny tři jsme si sedly v obýváku a začaly řešit, jak budeme postupovat.
Freya: Asi by bylo dobrý zjistit, jestli někdo něco neviděl.
Monique: Jo, a pokud jsou tu někde kamery, bylo by fajn podívat se na záznamy.
Tessie: A co udělat rekonstrukci? Víme, co měla obuté, taky co měla oblečené….
Freya: Ale nemáme řidičáky, a pokud to byla ona, určitě by přijela autem.
Tessie: Nebo přiletěla na koštěti. V autě nebylo bláto, i když všude jinde jo.

Monique: A kdy to vyzkoušíme?
Tessie: Nemáme času nazbyt, zavolám strejdovi. Freyo, určitě máš nějaký svetr s dlouhým rukávem…. Obleč si ho a vezmi si boty na podpatku, uzavřené boty.
Tak já si zahraju Adamsovou. Vyběhla jsem do svého pokoje, hodila na sebe rifle a svetr, boty na podpatku a ještě jsem si vzpomněla na prstýnek, který měla Adamsová ztratit. Z nočního stolku jsem vytáhla prstýnek a nasadila jej na prst.

Venku už se začínalo stmívat a já jsem se blížila k domu Adamsové. Zastavila jsem se před brankou a napsala sms Monique, která čekala u zadní brány školy.
Na koštěti jsem ještě moc létat neuměla, ale nešlo přece o krasolet, jenom bylo třeba něco vyzkoušet.
Sedla jsem na koště a opatrně zamířila směrem ke škole.

U brány, kde už čekala Monique jsem zastavila. Odložila jsem koště a snažila se přelézt přes zídku, nešlo to. Takže jsem ji přeletěla. Přeběhla jsem přes dvůr školy a k oknu přistavila žebřík, který prý školník zapomněl uklidit. Prostrčila jsem ruku dírou v okenní tabulce a otevřela okno. V jídelně jsem seskočila z parapetu a vydala jsem se do ředitelny. Dveře byly otevřené, Monique si myslela, že ten, kdo to udělal, je otevřel pomocí kouzla. Já jsem žádné odemykací kouzlo neznala, takže nezbylo než nechat odemčeno. Vběhla jsem dovnitř, sebrala Tessiin přívěšek a namířila si to zpět.

Zastavila jsem se až u domu Adamsové, abych zavolala Tessii. Boty jsem zablácené neměla, svetr jsem nenatrhla a prstýnek neztratila, a kdybych po sobě nechtěla nechat otisky, tak bych si vzala rukavice.
S holkama jsme se shodly na tom, že to je trochu divné a že určitě stojí za to, to pořádně prošetřit. Jak? To ještě nevíme Sherlocku.



Pokračování přště










.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama