Kouzelná Freya (15) - Taneční

29. října 2015 v 21:29 | The Sims Ever - Chells |  Kouzelná Freya



Ráno jsme se houfovali venku, když na koštěti přiletěla nějaká žena, která se ptala po naší učitelce Praisové.
Mona: Já myslím, že je ve třídě nad jídelnou.
Neznámá nám poděkovala a vyrazila ke dveřím.

Freya: Ty ji znáš?
Mona: Jo, je to taky jedna učitelka, učí na škole, která je pro lidi jako jsme my. Akorát si teď nevzpomenu, jak se jmenuje.
Leila: A taky jí před nějakou dobou zmizela sestra.
Přemýšlela jsem nad tím, co řekla Mona o té škole, ale tohle bylo taky zajímavé.
Freya: Jak jako, že jí zmizela sestra?
Leila: Prostě jakoby se po ní slehla zem.....je to asi tak rok, nevím to přesně.

Paul: Ony pak existují i nějaké rituály, jak se člověk může teleportovat za zmizelým. Ale asi je to trochu riskantní.
Oleg: Jasně, že je to riskantní, vždyť ani nevíš, kde je.....
Paul: No právě.

Mona: Budeme se dneska vůbec učit?
Oleg: Asi spíš ne, je neděle, v neděli bychom se učit neměli.....
Uč. Prais: Děcka, pojďte sem!
Zavolala nás učitelka z jídelny. Otočili jsme se a vyrazily směrem k ní.
V jídelně byla spousta dalších lidí, zahlídla jsem tam i Monique. Představila jsme ji spolužákům a přisedla si k ní.

Uč. Prais: Za chvilku sem dorazí manželé Swanovi a budou vám povídat o každoročních tanečních kurzech.

Asi za pět minut se otevřely dveře a dovnitř vešel vysoký tmavovlasý pán s manželkou. Krátce se nám představili a vysvětlili nám o co pujde.
Swanová: Vlastně se jedná o klasické taneční, ale vy se můžete účastnit už teď v létě. Když projdete objema kurzy, pak nastoupíte na podzim do našeho týmu a budete nám pomáhat učit jiné tančit.
No znělo to dobře, potom nám ještě rozdali přihlášky a odešli.

Freya: Monique, jdeš do toho?
Monique: Já bych to i zkusila, co myslíš ty?
Freya: Strašně ráda tancuju....
Monique: Tak se přihlásíme a uvidíme, když nás to nebude bavit, nebudeme pokračovat dál.
Freya: Tak jo.
Byla jsem ráda, že do toho jdu s někým koho znám, i když budeme tančit asi s klukama.

V podvečer jsme si s Monique udělaly výlet do centra k řece.
Zase jsem si vzpomněla na neznámou paní učitelku a její ztracenou sestru, nadhodila jsem to a čekala, jestli se Monique chytne.
Monique: Slyšela jsem o tom, existuje asi milion konspiračních teorií, kde může být.
Freya: Fakt by mě zajímalo, kam se poděla.
Monique: Tak to já taky, už jsem na to málem zapomněla. Ta učitelka nás pak bude nejspíě učit, na podzim.
Freya: Mně asi těžko, ne?
Monique: Freyo, všichni nastupujeme na nějakou školu, kde nás budou učit rozvíjet svoje schopnosti. A my dvě určitě na tu, kde učí tahle ženská.
Tímto mi Monique vyrazila dech. Jiná škola? Cože? Radši jsem to nechala plavat, s tím, že si počkám na oficiální informace.

Večer jsme na pokoji vytáhly notebook a zeptaly se strýčka Googla, jestli něco neví o zmizelé sestře jakési učitelky. Jakmile jsme měli jméno, našly jsme docela dost článků. Bohužel to byly jenom samé teorie, takže celkově nic moc. I tak jsem se nakonec zařekla, že na to přijdu. Sama jsem nevěděla proč, možná mi jí bylo líto, možná jsme jenom i přes to všechno trpěla nedostatkem dobrodružství, nebo mi ta učitelka jenom připadala fajn, nevím.

V pondělí jsme měli ráno vyučování ve třídě, čarovali jsme zase jablka, no byla to docela legrace, ale nic moc nového jsme nedělali.
Potom jsme se sešli na pozemcích.
Uč. Pepper: Takže se zkuste rozptýlit po okolí a najít si nějaká semínka.
Nebyla tu jenom naše pětice, bylo nás tu víc, ale Monique bohužel ne.
Procházela jsem mezi stromy a hledala semínka, když těsně přede mnou přistála nějaká víla.

Víla: Hej, ty nádhero jedna, vrať mě a mojí sestře naše semínka.
Freya: Jaký semínka?
Víla: Nedělej, že nevíš! Měly jsem je tady a teď tu nejsou!
Freya: Já jsme je nevzala, nenašla jsem ani pro sebe nic.
Víla: Nás není dobrý naštvat, jenom počkej a uvidíš, co ti uděláme. Jo a umyj si ten kečup z hlavy.
Zakřičela na mě a se smíchem odletěla.

Stála jsem a zírala jak puk. To bylo přesně to, čeho jsme se bála. Nechtěla jsem mít další nepřátele, navíc jsme jí nic neudělala.
Naštvaně jsem pokračovala dál v hledání semínek.

Semínka jsme si pak zasadili. Učitelak násch chválila, že nám to jde dobře. A my jsme se zase docela bavili.

Večer jsem našla na nástěnce rozpis tanečních, bylo tam, že budou každý čtvrtek a neděli, počínaje čtvrtkem tohoto týden a budou kdesi v centru v nějakém sále. Na pokoji jsem to všechno řekla Monique.

Úterý a středa utekly jak voda a nastal čtvrtek. Po vyučování jsme s Monique začaly řešit, co si vezmeme na sebe.
Vyběhly jsme po schodech do pokoje. Na mém stole ležela nějaká krabice. Přečetla jsem si lísek, který k ní byl přilepený: Byli jsme se podívat v městě budoucnosti, přivezla jsem ti šaty. Jestli se ti budou líbit, klidně si je můžeš vzít do tanečních. Babička
Krabici jsem otevřela a prohlédla si její obsah. Byly tam docela jednoduché šaty.

Zkusila jsem si je obléct.
Monique: Nevypadá to zle. Ale ještě by to něco chtělo....
Freya: Co?
Monique: Obočí.
Freya: Vždyť mám.
Monique: Jakože vyškubat.

Potom jsme vyrazily v nových šatech a já s novým obočím....

V sále už byla spousta lidí, sedly jsme si na židle proti klukům.
Pan Swan nás seznámil s průběhem kurzu, potom jsme se zadali do páru a tančili jsme. Někomu to šlo, někomu ne, ale byla to docela legrace.

Během přestávky jsem zaběhla do šatny, když jsem koutkem oka zahlídla tu vílu, co mi na sbírání semínek nadávala. No teda paráda, fakt.
Víla: Ahoj.
Neodpověděla jsem, snažila jsem se dělat, že ji nevidím.
Víla: Jmenuješ se Freya, že?
Freya: Hm...
Víla: Já jsem San-mi a moje sestra je San-im, jsme dvojčata.... Já jsem se ti chtěla omluvit. Promiň, já vím, že jsi nám ta semínka nesebrala, vzal nám je jeden kamarád ze srandy. On nám je pak vrátil, ale já jsem byla naštvaná a fakt to vypadalo, že jsi je vzala ty. Fakt promiň.
Stála jsem jak přibitá a zírala jak péro z gauče.

Freya: No....tak jo, omluva se přijímá.
Usmála jsem se a ona taky.
San-mi: To jsem ráda, nechci si tě znepřátelit. Vlastně vypadáš docela sympaticky. Jo a tam je moje ségra.
Ukázala za mě, kde stála stejná dívka.....teda byla jinak oblečená, ale obličej byl stejný.
Byla jsem ráda, že jsme se usmířily, a že jsem se seznámila s dalšíma (zřejmě) fajn holkama.



POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ












.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama